top of page

Co je uhlíková stopa?

Uhlíková stopa je měřítkem dopadu lidské činnosti na životní prostředí a zejména na klimatické změny. Uhlíková stopa je nepřímým ukazatelem spotřeby energie, výrobků a služeb. Měří množství skleníkových plynů, které odpovídají určité aktivitě či výrobku. V případě firmy stanovuje uhlíková stopa množství skleníkových plynů, které souvisí s její činností. Měřítkem uhlíkové stopy jsou ekvivalenty CO2.


Co jsou skleníkové plyny?


Skleníkové plyny (GHG – Green House Gases) = plyny, které se vyskytují v atmosféře Země a přispívají ke skleníkovému jevu. Jsou jednak přírodního původu (jako vodní pára, metan), jednak je uvolňuje svojí činností člověk (především spalováním fosilních paliv, ale i řadou dalších aktivit).


GHG Protokol eviduje celkem sedm antropogenních skleníkových plynů, které jsou relevantní z hlediska uhlíkové stopy podniku. Nejběžnějším z nich je oxid uhličitý – CO2, který vzniká pokaždé, když látka obsahující uhlík (C) reaguje v atmosféře s kyslíkem (O2).


Uhlíková stopa organizace (Company Carbon Footprint) = měřítko dopadu fungování organizace na životní prostředí a zejména na klimatické změny. Uhlíková stopa je nepřímým ukazatelem spotřeby energií, výrobků a služeb. Měří množství skleníkových plynů, které odpovídají aktivitám či produktům firmy. Uhlíkovou stopu je vedle úrovně podniků možné stanovit na dalších úrovních – národní, městské, individuální.


Uhlíková stopa produktu (Product Carbon Footprint) = zahrnuje emise skleníkových plynů vzniklé během životního cyklu výrobku od těžby surovin po likvidaci odpadů (LCA výrobku). K hodnocení jsou nutná data z posouzení životního cyklu výrobků (Life-Cycle Assessment, LCA). Výsledky je možné použít k porovnávání jednotlivých produktů z hlediska jejich dopadu na životní prostředí.


Postupy stanovení emisí GHG jsou specifikovány následujícími dokumenty:

  • Mezinárodním standardem GHG Protocol

  • V normách:

    • ČSN ISO 14064-1:2019 Skleníkové plyny - Část 1: Specifikace s návodem pro stanovení a vykazování emisí a propadů skleníkových plynů pro organizace; Pozn.: jedná se o nejpoužívanější výpočtový nástroj pro inventarizaci skleníkových plynů firem a organizací; umožňuje managementu firmy emise nejen změřit, ale následně plánovat a řídit jejich postupné snižování.

    • ČSN ISO 14064-2:2019 Skleníkové plyny - Část 2: Specifikace s návodem pro stanovení, monitorování a vykazování snížení emisí nebo zvýšení propadů skleníkových plynů pro projekty

    • ČSN ISO 14064-3:2019 Skleníkové plyny - Část 3: Specifikace s návodem na ověřování a validaci prohlášení o skleníkových plynech

    • ČSN EN ISO 14067:2019 Skleníkové plyny - Uhlíková stopa produktů - Požadavky a směrnice pro kvantifikaci

    • ČSN EN ISO 14065:2013 Skleníkové plyny - Požadavky na orgány validující nebo ověřující skleníkové plyny pro použití v akreditaci nebo jiných formách uznávání

    • ČSN ISO 14066:2012 Skleníkové plyny - Požadavky na odbornou způsobilost týmů pro validaci a ověřování skleníkových plynů


Další standardy:

  • NEPCon standard (pozn.: NEPCon je mezinárodní nezisková organizace, která pracuje na zajištění odpovědného využívání přírodních zdrojů a zajištění udržitelného živobytí po celém světě).

  • TCFD – Task Force on climate-related financial disclosures


Co s tím? Postup zahrnuje zhruba následující fáze:


1. Vstupní konzultace

2. Specifikace požadavků (co je cílem) – uhlíková stopa organizace? výrobku?

3. Výběr metodiky (např. ČSN ISO 14064-1:2019)

4. Určení hranic analýzy (fyzické hranice – lokality, jaké části společnosti a jejích aktivit zařadíme do výpočtu emisí skleníkových plynů a jaké nikoliv; např. dle kapitálového podílu nebo dle provozů, které organizace řídí nebo má nad nimi kontrolu)

5. Identifikace zdrojů emisí (analýza z údajů o spotřebě z různých oddělení, procesů)

6. Rozdělení zdrojů emisí dle Scopes 1 až 3

7. Rozdělení emisí do kategorií; Pozn: Emise pro inventarizaci se dělí do šesti Kategorií:

  • Přímé emise a propady skleníkových plynů (Kategorie 1)

  • Nepřímé emise z odebírané energie (Kategorie 2)

  • Nepřímé emise související s dopravou (Kategorie 3)

  • Nepřímé emise související s produkty a službami využívanými firmou (Kategorie 4)

  • Nepřímé emise související s využíváním produktů firmy (Kategorie 5)

  • Nepřímé emise z jiných zdrojů (Kategorie 6)

8. Výpočty emisí (dle metody GHG Protocol a v souladu s normou ISO 14064, ISO 14067)

9. Zpracování zprávy o výpočtu

10. Certifikace nebo verifikace (podle potřeby)

11. Plán snížení emisí a odstranění skleníkových plynů

12. Doporučení a další kroky propojení s managementem a s plánováním, nastavení KPI, procesů pro monitorování

24 zobrazení0 komentářů

Comentarios


bottom of page